Moje želva a já aneb rady do života želv

Krásné stáří...                                                        Může být št´astná,když je stará?

                                   
                                                    Co se ve stáří mění?


Chování:Želva je klidnější a pohodlnější.Pohyby jsou pomalejší.Vypadá to,jako by jí bylo ,,zatěžko" nosit svůj krunýř.

Kůže a krunýř:Kůže i krunýř jsou  tlustčí a pevnější.Kdysi zářivé,mladistvé barvy vyblednou a otupí se.

Tělesná hygiena:Nepředstavuje pro stárnoucí želvu žádný zvláštní problém,dokud si může ve venkovním teráriu dřít kůži a krunýř o kameny,kořeny a křoví.

Výživa:Vstřebávání vitamínů a minerálů neprobíhá už tak lehce jako v mladém organismu,ale vylučují se částečně nevyužité.Přesto je jejich pravidelný přísun důležitý.

Zrak a čich:Pravděpodobně ubývá ostrosti zraku nebo se může zakalit rohovka.Možné je i slábnutí čichu.

Nemoci:Je nutné vycházet z toho,že obranyschopnost želvy ve stáří slábne a při péči o ni zabezpečit odpovídající prevenci.




Kolik let se dožívá?

Známý želví badatel(já ho teda neznám) Fritz Jürgen Obst z Dráždˇan takovéto údaje o želvách sbíral:podle nich se naše evropské želvy dožívají až 120 let,zatímco výrazně menší druhy ,,jen" 40 až 60 let.To opět neplatí všeobecně,nebot´ malá želva karolínská může být díky rytině na krunýři odhadnuta na přibližně 120 let.U želv obřích se za nejvyšší dosažitelný  věk považuje přes 200 let.Ohroženy jsou v mládí,kdy jsou ještě lehké a jejich krunýř je ještě měkký.U starých a těžkých želv už nezáleží na pohotové reakci a na rychlosti,ale jen na tlustém krunýři.A ten je ve stáří stále pevnější.Dokonce,i když zeslábne zrak  a čich,nemusí to být pro starou želvu v důvěrně známém prostředí žádná nevýhoda.
 


Stará želva      

Želva vlastně vypadá podle lidských měřítek ,,staře",jakmile odroste mladistvému věku rychlého růstu a dosáhne pohlavní zralosti.Záhyby na krku a nohách,slzící oči,žádne zuby v ústech a nudle u nosu(kterým se vylučuje přebytečná sůl).Co může být horšího.Čeho se tedy člověk strachuje ve stáří,to zdobí už v mladém věku,a proto se nemá ve stáří ,,za co stydě".A co znamená u tvé želvy už ,,stará"?Když někdo začne například po 70 letech péče o želvu uvažovat o jejím stáří,dosáhla jeho želva,která s ním zestárla,podle lidských měřítek teprve 40 let.Měli bychom říci,že je v nejlepších letech.Když tedy mluvíme o ,,staré" želvě,měli bychom mít na paměti,že třeba u suchozemské želvy zelenevé tím myslíme věk nad sto let.Při domácí péči se s léty může stát,že se zobák a drápy meopotřebovávají tak dohladka jako v přírodě.Rohovinové čelisti mohou být na okrajích tlamičky ,,šupinkovaté",to znamená,že je vidět okraje jednotlivých vrstev.Drápy mohou být křehké a příliš dlouhé.Rohovinové čelisti se pak musí udržovat elastické,speciálně ošetřovat tenoučkou vrstvou tuku na kopyta a občas nechat odborně zkrátit,nejlépe veterinářem.Také stará kůže(uf,už mě bolí ruce)snese občasnou lehkou masáž s nanesením speciálních prostředků,obsahujících například mořský písek nebo mandlové otruby.Udržuje to kůži svěží a elastickou.I matný a křehký krunýř přijme ochotně trochu oleje na kůži naneseného v tenoučké vrstvě.Jen nesmí nic z toho vonět,protože to by velmi citlivý želví čih dráždilo.Má-li tvoje želva vypadat i ve stáří dobře,není nic víc třeba.Předpokládá se ovšem,že dbáš základních potřeb zdravé diety,pohybu,hygieny,klimatu a případně zimního () a letního klidu.V stáří už zná své vyšlapané v teráriu,ve venkovním výběhu nebo na zahradě.Samozřejmě se tam musí v průběhu let provádět údržba a mnohé měnit.Ale měli bychom svou starou želvu ušetřit přendávání z rovného trávníku na kamenitý terén,když se v celém svém dosavadním životě pořádně nenaučila šplhat.Ovšem v zásadě ani tady nemluví nic proti tomu,aby se třeba osmdesátiletá želva ještě učila šplhat.Proč ne?Jen  nesmíme takové extrémy libovolně a každoročně střídat.To je hlavní pravidlo pro zacházení se starou želvou.