Moje želva a já aneb rady do života želv

Neblahé osudy želv...                                                                 

---

---

                                                                                                     Smutné osudy želv
   
 
 
 
 
 
 Nevím,který to byl den nebo měsíc,ale vím že to byl rok 2004.Dostala jsem svou první želvu zelenavou Kláru.Ale o 2 roky později,když jsem byla na zahradě,přesně 8.7.2006,když byla ve výběhu,utekla a už ji nikdy nikdo neviděl.A pak to šlo z kopce.14.8.2006 jsem dostala semiakvaristckou želvu Kleo,druh Rhinoclemis Pulcherima.Byla velká a trávila celou dobu ve vodě.Nejedla a já hloupá s ní k nešla k veterináři-Taky se mi to vymstilo-28.2.2007 když jsem se vrátila ze školy,jsem ji našla mrtvou.Na odpoledce jsem se vybrečela kámošce a doma potom mamce.Pak jsem zašla k veterináři Zbyńkovi Horákovi(nemám ho ráda,ale byl nejblíž),jestli není zazimovaná,ale byla fakt mrtvá. Až s příchodem Klárky druhé se mi štěstí vrátilo,jak si můžete přečíst v rubrice:Něco o mojí želvě.
 
 
  Kleo



Protivná příroda:Terry Deary

..."Mezi zimní spáče patří také některé duhy želv.Během hibernace se těmto tvorům zpomalí stdeční puls i dech a jejich tělesná teplota klesne i o několik desítek stupňů.Spí velmi hluboce a mohou proto vypadat jeko mrtví.Mnoho nešťastných želv bylo takto pohřbeno zaživa..."!